AFRIKA
POBŘEŽÍ SLONOVINY A SENEGAL
Rád bych vzpomněl mé osobní kamarády, snad taky přátelé z dvou afrických zemí. I po jejich vystěhování do Prahy, jsme se setkávali při mých častých služebních cestách. Považoval jsem to za výsadu, s těmito lidmi společně večeřet a nést jejich obavy a starosti o holý život. Někdy jsem je vyhledával na místech, mně jaksi dříve cizích. Vždy jsem míval pocit, že právě v těch temných zákoutích hlavního města, je s námi Pán Ježíš. Prožíval jsem zvláštní přítomnost mého Pána. Nepochyboval jsem o tom, že to byla vždy jeho „parketa“ a dnes je i moje. Někdy jsme se modlili i na ulici. Jsem moc rád, že jsem se skrze tuto službu mým přátelům učil věcem, o kterých jsem dříve neměl ani ponětí. Nakonec jsem je vždy našel, někdy v nezávidění hodných podmínkách. Prožívali stejný problém jako ti dříve popsaní – neustále odmítání azylu. Oba již pobývali v ČR více, než 12 let. Při tom musel jeden z nich jezdit každé dva měsíce docela daleko pro razítko již několik let. Při tom je dobré si uvědomit, že to nejsou nelegální, ale legální přistěhovalci.