TÁBOR SE TOPÍ
TÁBOR SE TOPÍ V BAHNĚ
Máme mnoho názorů na uprchlickou krizi, jak by se mělo věci řešit, jak ochránit naší zemi od těch, kteří přicházejí a stále budou přicházet. Vůbec denně hledáme odpovědi na životní otázky: Jak se mít ještě lépe, jak být zdravý, kam na dovolenou, co pěkného na sebe? Co bude s naší Evropou, jak to vše skončí? Jsou to legitimní otázky. Lidé, kteří zůstali v "kleštích" a topí se v bahně v Idomeni, mají v těchto dnech jen dvě zásadní otázky: "Kdy nás pustí a kdy přestane pršet? Určitě by rádi odpověděli i svým dětem, které k nim vzhlížejí, a zdá se, že docela musí trpět. I moje otázky získávají jiný směr: "Čím jsme si zasloužili, že jsme nemuseli s našimi čtyřmi dětmi nikdy utíkat před válkou, nebo příkořím a topit se v blátě bez východiska ze situace? Jsme lepší, než lidé na videu?. Vůbec ne, jsou jako my. Jen jim nebylo dáno žít v komfortních podmínkách, v té nejlepší části světa. Nám bylo dáno. A ani nevíme proč. Když vidíme tyto rodiny s dětmi, tak nám přichází na mysl otázka, jak to že hlavně nezletilé děti prožívají tuto katastrofu bez povšimnutí zodpovědných orgánů. Přece v každé civilizované zemi děti požívají zvláštní ochranu a péči. Podle mezinárodní úmluvy o právech dětí v čl. 20 je napsáno:"Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem." Čl. 21 "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření potřebná k zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání postavení uprchlíka nebo které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a postupem považováno za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu, obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva lidských práv, jichž jsou uvedené státy smluvními stranami." Jak to, že se na tyto lidí již nevztahují práva? Policie a vojáky se posílá k ochraně a uzavření hranic, ne zachránit dětské životy. Díky patří dobrovolníkům, kteří částečně "suplují" orgány zodpovědné za ochranu a péči. Vyspělá a hrdá Evropa se vzdává ochrany lidských bytostí?
Pokud se nám zdá, že nemůžeme s tím nic udělat, tak můžeme své nitro nasměrovat k Boží lásce, nechat se naplnit Kristovým pokojem, soucitem a pohledět na naše bližní jeho zrakem. To naprosto mění naše priority, ale prohlubuje i naše vzájemné vztahy. Až pak dokážeme přemýšlet, zda opravdu s tímto nedokážeme nic učinit? Právě tam, kde žijeme a užíváme si klidu a pohody života. Moc si vážím fotoreportéra Šibíka, jak v tomto promočeném a zřejmě zabláceném davu vidí lidské bytosti a je mu jich opravdu líto a rád by jim nějak pomohl. Uvidět člověka v davu a jeho osobní potřeby, to je hodně dobré. Vnáší to pokoj do ovzduší nepokoje, chaosu a bídy světa. A do našeho života přináší požehnání a zároveň rozhodnutí a nové otázky, které se týkají nejen nás osobně, ale právě těch na cestách, trpících. Tam se zdá, tak to cítíme, že právě v jejich tvářích se zračí Kristova tvář (Mat. 25). On se s námi lidmi tak ztotožnil, že pro pro nás na kříži umřel. Ale pak byl vzkříšen. Je zde život, naděje, odpuštění, soucit a milosrdenství. Můžeme přispívat k mírnění bolesti současného našeho světa. Prožívejme "nepokojné", ale i pokojné a hezké velikonoční svátky.