K NEUVĚŘENÍ
- NEUVĚŘITELNÁ ZPRÁVA
Denně slyšíme ve sdělovacích prostředcích mnohé nepříjemné zprávy. Některé z nich jsou zcela tragické, kruté a zcela beznadějné. Pro stovky tisíce lidí v syrských městech, jako Afrín již není žádná naděje. Každý den umírají dospělí a hlavně děti bez pomoci. Jsem velmi znepokojen, že v této věci nemůžeme téměř nic udělat. Jako křesťané, se můžeme samozřejmě modlit, ale cítíme, že jen modlitba je málo. V takových tragických situacích nám jaksi automaticky vytanou na mysli některé otázky:
- Co může a co dělá naše země pro zmírnění bolesti těchto lidí. Mnohokrát jsem slyšel od nejvyšších představitelů, že pomáháme v ohrožených oblastech na místě a tím řešíme utečeneckou krizí. Jak pomáháme v této "krvavé "kauze konkrétně?- Zřejmě naše možnosti, jak pozvednout svůj hlas na mezinárodním poli jsou omezené. Ale máme je. Naši poslanci působí v EU, v OSN a v mnoha dalších mezinárodních organizacích. Není slyšet, že někde veřejně bojují za práva těchto trpících osob v Sýrii. Kromě lidí, kteří působí v charitativních organizacích přímo v ohniscích konfliktů z nasazením vlastních životů a to je ctí. Paradoxně jsou předmětem kritiky právě ze strany, těch kteří by měli udělat, co je v jejich silách, nebo něco navíc. Zatím je slyšet silnou kritiku všech těch, kteří se pokoušejí svou práci propojit, byť jen trošku i z "hlasem srdce" a staví se hlasitě na stranu pronásledovaných a trpících.- To, co je snad nejvíce šokující je vraždění obyvatel Tureckem - členem NATO. Jak naše země mohou tomu přihlížet? Dokonce máme hlavního představitele NATO v Evropě. Ten paradoxně souhlasí s invazí a bombardováním Afrínu tureckou armádou: "Generál Pavel podpořil tureckou invazi do Afrínu v Sýrii, která začala v lednu 2018 a je namířena proti syrským Kurdům, které Turecko označuje za teroristy. Pavel prohlásil, že Turecko má právo na sebeobranu před teroristy a NATO bylo Tureckem o vojenské operaci informováno" (Wikipedie). Samozřejmě my obyčejní lidé nejsme schopni pochopit patra nejvyšší globální politiky, machinace a zájmy mocných. Přesto to vyjádření souhlasu s vyvražďováním nevinných občanů a dětí, zní jako nejhorší "noční můra". Má to znamenat, že i děti jsou řazeny mezi teroristy, tak je lze zabíjet? Takže již malé děti ohrožují mocného Erdogana? Ve svém projevu, řval :"Kdo není s námi, nemá právo žít mezi námi?" Opravdu pán generál PP dělá dobře, že podporuje invazi do Afrínu?Tedy i my máme stát na jeho straně proti těmto obyvatelům? Měli bychom být Erdoganovi vděční, že invazi oznámil velení NATO? Zasloužil za to uznání? Znamená to, že jakákoli jiná členská země NATO se rozhodne zaútočit na sousední zemi, to bude v pořádku, když to oznámí a uzná sousední zemi za teroristickou? To je docela nehorázné a podlé. - Znamená to, že souhlasem a podporou aktivit Turecka pánem generálem Petrem Pavlem, je i naše země zodpovědná a podporuje prolévání krve v Sýrii? To zní tak neuvěřitelně, jako nejhorší možná zpráva v současnosti pro naší zemi, že to nelze ani domýšlet do důsledku. Ale odpověď bychom domýšlet měli. A je zřejmá. Jako člen NATO a se souhlasem českého šéfa velení máme na tom šíleném "podniku" podíl, ač se nám to líbí, nebo jsme frustrováni a zlí, máme smůlu.
Od samého vstupu naší země do NATO a EU jsem byl hrdý, že stojíme na straně spravedlnosti a pravdy. Nyní si uvědomuji, že na hrdost v kontextu války v Sýrii není místo. Vím, že více nemohu udělat, ale chci se alespoň ozvat proti zištným, podlým, nepochopitelným finančním i politickým zájmům naší i dalších zemí, na úkor nevinně prolévané krve dětí i dospělých. S tím se nikdy nedokážu smířit, tím více, jako křesťan.
Rád bych znal Vaše vyjádření, zda bychom měli požadovat vysvětlení našich politiků, zodpovědných za toto "nepřímé"dramatické zapojení naší země do těchto aktivit? Co bychom mohli udělat ještě více pro zmírnění bolesti a krveprolévání v Sýrii? Neměli bychom přijmout určitou část zraněných, zbídačených a nemocných přeživších rodin s dětmi ze Sýrie? Možná, že to pro některé bude ještě nadějí na přežití. Opravdu jim otevřít naší zemi a nabídnout jim léčení fyzických i psychických traumat a dovolit u nás žít. Docela nezištně a pokorně z naší strany. Byla by to jen malá část našeho křesťanského a morálního zadostiučinění v kontextu této celé kauzy....